LCD a plazma v porovnání s klasickou televizí
Jednou z hlavních výhod plazmových a LCD televizorů je jejich hloubka a váha. Hloubka se pohybuje od cca 7 do 15ti centimetrů. Televize typu LCD či plazma ve velkých úhlopříčkách úplně vytlačili klasické televizory. 
V tomto typu televizoru najdete dva panely, LCD panel je umístěn blíž k divákovi a pomocí malých tekutých krystalů propouští světlo různých vlnových délek. Při zobrazení se zde využívá setrvačnosti a nedokonalosti lidského zraku a obraz je vnímán jako celek, nelze rozpoznat blikání jednotlivých bodů.
Technologie postoupily velmi kupředu a světlovodný panel bývá nyní velmi dobrý a vede světlo po celé ploše se stejnou intenzitou.
U LCD televizorů (i monitorů) se setkáváme s veličinou, která se nazývá reakční doba jednotlivých bodů LCD obrazovky.
Pokud tyto body reagují pomalu bývá obraz, především při „švenkování" kamery, na přechodech s velkou a malou intenzitou osvětlení doprovázen závojem. Znamená to, že některé body se ještě nestačily „zavřít" a nepropouštět světlo a naopak.
Reakční doba se u LCD v současnosti pohybuje okolo dostačujících 8 ms, jsou známy i případy reakce 4 nebo 3 ms, což je velmi dobrý výsledek.
Jedním z neduhů LCD obrazovek je to, že i když je světelný bod „uzavřen", přesto propouští světlo. Setkáváme se tedy s tím, že černá není úplně černá - a proto se výrobci snaží upravit vlastnosti panelů tak, aby černá opravdu černou byla a dosáhlo se velkých kontrastů na celé obrazovce (kontrast je poměr mezi plně „rozsvíceným a úplně zhasnutým bodem, například 10 000 : 1).
Nejdále jsou v oblasti vysokých kontrastů výrobci jako LG, Loewe, Samsung, Sony a další.
Krokem k tomu, jak zvýraznit kontrast na obrazovce, vede například cestou aktivního LED podsvícení. Každý LCD bod na obrazovce má pak svou LED diodu, která dodává bílé světlo, z nějž si pak daný obrazový bod vybírá barvu, kterou propustí.
Díky LED diodám, jsou pak kontrasty měřené na obrazovce srovnatelé ne-li lepší než u plazmové obrazovky.
Nyní se na trhu objevují televizory OLED - neboli organické LED displeje. Jejich výroba je velmi složitá a doposud jsme se setkávali s jejich umístěním pouze v kamerách, fotoaparátech nebo mobilních telefonech. OLED má totiž velkou výhodu - nepotřebuje podsvícení, protože každý bod sám září. Díky tomu je možné vyrobit ještě tenčí displeje s menší spotřebou.
Plazmová obrazovka se skládá z jednotlivých buňek, které obsahují plyn. Zároveň obsahují elektrody, které po přivedení elektrického impulsu vyšší úrovně dokážou plyn uvést do energeticky nabuzeného stavu (plazma) a pak tuto energii předat luminoforu, který bod rozsvítí.
Někdy zaslechneme, že plazmové obrazovky mají menší životnost díky úniku plynu a trpí efektem „vypalování".
Po dobu zhruba deseti let jsme se nesetkali s masovým „vymíráním" plazmových obrazovek z důvodu úniku plynu.
Pokud budete vybírat kvalitní obrazovky posledních generací (například Panasonic, Pioneer aj.), určitě neuděláte chybu.
Chyby se můžete dopustiti, pokud budete kupovat výrobky neznámých firem, které používají obrazovky z továren, kde se vyráběly obrazovky minulých generací.
Plazmová televize má rychlou dobu odezvy a vysoký kontrast i jas.
Plazmová televize bude do budoucna nahrazena technologií SED. SED technologie bude využívat k odpálení plynu LED diody. Sníží se spotřeba oproti plazmovým televizorům. V současné době jse objevují televizory s úhlopříčkou kolem metru a více.
Porovnání obou typů z hlediska použití
1. Akční a sportovní scény.
Zde zcela jasně dominovala technologie plazmová, protože obraz nebyl rozmazaný díky výše popsaným závojíčkům u LCD. Obraz, i při velmi rychlých scénách nebyl rozmazaný a na plazmové obrazovce po něm nezůstávala žádná stopa.
Nyní si již i na LCD televizorech, které mají reakční dobu pod 8 ms můžete užít kvalitní a nerozmazaný obraz.
2. Rychlé scény
I tady plazmová televize dokáže, příklad při posunu detailů po obrazovce, zachovat vysoké rozlišení.
Pokud máte televizor LCD a sledujete na něm program nikoli ve vysokém rozlišení (HD), ale v rozlišením nízkém (příjem klasické televize), pak se jednotlivé objekty při posunu mohou rozostřit.
To už úplně neplatí pro nové typy obrazovek a zcela jasně je vidět, proč se hovoří o HD,televizorech HD ready nebo Full HD - ty totiž zobrazují signál ve vysokém rozlišení a ten má viditelně mnohem lepší kvalitu, než signál dosavadní, byť přijímaný digitálně.
3. Vypalování obrazovky
LCD televizorů se tento problém vůbec netýká, protože tekuté krystaly se opět vrátí do svého stochastického rozmístění a nemůže zde tedy žádné vypalování nastat.
U plazmy se o možném vypálení loga dá uvažovat, ale jak jste si jistě všimli, všechny televize změnily loga v tzv. plovoucí, neboli loga, která se během času mění, vypínají se atd. Navíc všechny moderní televizory už mají obvody, které dokážou například regulací jasu nepohyblivých scén (myšleno dlouze nepohyblivých - nad několik desítek minut) ovlivnit vypalování obrazovky. V každém případě s příchodem nových technologií a nových televizorů se této věci u plazmových televizorů můžete obávat stále méně.
4. Spotřeba elektrické energie
Říká se, že LCD televizor má v podstatě stále stejnou spotřebu, protože jas barvám dodává zadní světlovodivý panel. Pokud však LCD televizor používá k podsvícení aktivní LED diody, spotřeba opět začíná mírně záviset na obrazu obrazovky. Bílé scény tedy mají vyšší příkon, než scény černé.
Takže jde spíše o neduh plazmových televizorů. Tím, že se ale používají účinnější náplně do plynových buněk a účinnější elektronika, spotřeba elektrické energie nových plazmových televizorů klesá. Dnešní moderní plazmy mají při srovnatelné velikosti úhlopříčky sice asi o 20 - 30 % vyšší spotřebu, ovšem při zobrazení černé klesá spotřeba plazmy až na polovinu hodnot LCD.
5. Nedejte na demo film v obchodě
Pokud totiž sledujete obrázky, které jsou připraveny speciálně pro prezentaci v obchodních centrech, pak DVD nebo dnes spíše Blu-ray přehrávače používají speciálně připravené demonstrační DVD/BD, které „vytáhnou" barvy tak, že působí až nepřirozeně přirozeně.
Zklamání uživatele, který si pak přinese takový televizor domů, je někdy až neuvěřitelné, zvláště pokud přijímá klasický televizní signál. Trochu lepší je situace při příjmu digitálního pozemního televizního vysílání ( DVB-T ), nebo digitálního kabelového ( DVB-C ) či satelitního ( DVB-S ), nebo klasický příjem kabelové televize. Orientujte se tedy při koupi na modely televizorů, které v sobě mají vestavěn tuner pro příjem pozemního digitálního vysílání ( DVB-T ) a pak klasický analogový tuner.
6. HDFull HD a HD Ready televizor je jedinou správnou volbou. K tomu patří i přítomnost DVB-T tuneru a u lepších modelů (Sony Bravia X3500, V3500, U3500) dokonce i dekodér nejen na MPEG-2, používaný nyní v pozemním digitálním vysílání, ale i MPEG-4, který je třeba k přenosu a dekódování signálu o vysokém rozlišení. U nás se zatím váhá, jestli HD ano, nikdo ale neví, kdy to bude - a k tomu všemu se i řeší, kdy bude uskutečněn přechod na HD v MPEG-4. Takže, pokud váš televizor bude MPEG-4 umět dekódovat, jedině dobře.
7. Film
Klasický film, sledovaný při velkém vnějším osvětlení, bude lépe vypadat na LCD televizoru, kdy bude mít lépe prokreslené kontury a přechody včetně kontrastu.
Při nízkých vnějších osvětleních zase vynikne plazma.
8. Tmavé scény
Zde zcela jednoznačně vede plazma, i když nové druhy LDC televizorů se hodně blíží a některé dokonce překonávají plazmu.
9. Pozorovací úhly
U plazmy, pokud se díváme na obrazovku se všech stran - pozorovací úhel je kolem 178° - pak barvy jsou vždy stejné. Ačkoli moderní LCD už mají rovněž pozorovací úhly 178°, při blížení se k meznímu úhlu - tedy díváme se na obraz skoro rovnoběžně s panelem - pak dochází k tomu, že barvy jsou podány jinak, liší se tedy v závislosti na pozorovacím úhlu.
10. Barvy
V obou případech jsou zhruba u moderních televizorů na stejné úrovni. Teorie o tom, že plazma má věrnější barvy, už neplatí.
A nyní již nic nestojí v cestě ve výběru Vašeho nového televizoru
Zdroj: (Proton.cz)
